Sedím v malém obchůdku uprostřed Indie a piju čaj. Pozoruju, jak lidé proudí bazarem. Koukám se na barevnou řeku těl, úsměvů a příběhů. A je mi líto, že se často dobrovolně odpojujeme. Tvoříme si odpojené světy.
Necítíme se jako součást tohoto velkého, lidského.
Odpojený svět – černobílý svět
Hledáme rozdíly, místo abychom hledali krásu. Bojíme se odlišnosti a odsuzujeme ji ještě dříve, než se ji pokusíme poznat. Dobrovolně si malujeme svět černobíle. Nezáleží přece na tom, z jakého bazaru se budete na svět koukat. Budete-li se dívat pozorně, uvidíte, že jsme všichni stejní. A přesto se lišíme. Stejní, a přesto jedineční. Slovy usměvavých thajských žen: Same, same, but different.
Kde se vzalo téma odpojených světů?
Téma odpojených světů se mnou rezonuje už dlouho. Odpojujeme se od sebe navzájem. Odpojujeme se od našeho vnitřního já. Vytváříme si své vlastní ostrovy a bubliny.
Na toto téma vznikla série několika mému srdci milých obrazů. Jsou v nich emoce, touhy a nevyřčené obavy. Bylo to období spíše divoké a nespoutané.
Barvy, steampunk, recyklace
Co se týče techniky malby, byl to jeden velký experiment a improvizace. Spousta bláznivých barev. Období recyklace.
Některé obrazy obsahují součástky z počítačů, mobilních telefonů, motocyklů. Věci, na kterých se podepsal zub času, ale které přesto neztratily svůj půvab. Jsou jedinečné. Fascinuje mě si s tím hrát. Kombinovat.
Čerpám ze steampunku, baví mě industriální surovost, ale i taková až ornamentální kýčovitá zdobnost Orientu, Balkánu a Blízkého východu. Své balkánské kořeny asi nezapřu.
Výstava Odpojené světy na Malé Americe v Brně
Období odpojených světů, dalo by se říci, vyvrcholilo výstavou na brněnské Malé Americe. Znovu jsem se utvrdila v tom, že je fajn nedávat si malé cíle.
S Ondrou Kotinským, se kterým jsme se rozhodli výstavu uspořádat, jsme procházeli různá místa v Brně. Až jsme se shodou okolností ocitli v půdním prostoru Malé Ameriky. To místo bylo boží. Úžasná atmosféra. Až mystické světlo před západem slunce. Obrovský, obrovský prostor. Surový, industriální. A my jsme ho milovali od první chvíle.
První, co se nám promítlo hlavou, bylo, že ten prostor nemáme šanci zaplnit. A hlavně, že to je totálně mimo naše možnosti. No, ale protože když si něco moc přeješ, celý vesmír se spojí, aby ti to dal – výstava Odpojené světy proběhla právě tady. A tak to mělo být. Jinde by to asi byla úplně jiná výstava…
A my jsme tam zažili úžasné chvíle. Už samotná isntalace obrazů byla pro nás nezapomenutelná. Chystat tak velkou akci v prostorách, které na to nejsou primárně určeny, s sebou nese jistá specifika. Zažili jsme přitom jak velmi veselé, tak dosti perné chvilky.
Odpojené světy propojeny
Vše se ale zdařilo a v den vernisáže jsme nevěřícně koukali na ty davy lidí, které se přišly podívat. Byl to kouzelný a nezapomenutelný večer. Moje první velké vystoupení z komfortní zóny introverta. Srdce se mi naplnilo pokorou a vděkem za dar dávat barvy k sobě tak, že mi to dává smysl. Radostí nad komunitou, kterou se nám s Ondrou podařilo dát dohromady. Propojili jsme hned několik světů. Odpojené světy se propojily v Brně na Malé Americe.
Pokud se vám líbí moje tvorba, můžete mě sledovat i na sociálních sítích.